Uvítání

[paveldf]

Vítám vás v tomto nesmělém pokusu o komunikaci. Zhruba před měsícem vydal občan naší republiky Mgr. Pavel Kotál svoje prohlášení "2050 slov z roku 2011". Tohoto občana sice osobně neznám, ale v mnohém s ním souhlasím. Jeho výzva k vybudování nového Občanského fóra prostřednictvím internetu by ale byla lichá, kdyby se jí neposkytl náležitý prostor. Občanský komunitní prostor Stripky.eu a toho jeho fórum zde ale stejně už nějakou dobu máme, tak proč ho nevyužít alespoň k nastartování vzájemné komunikace?

Předem bych chtěl všem zde diskutujícím říct, že zde bude vítána především konstruktivní diskuse. Nadávat můžeme v hospodě u piva, zde se pokusme konstituovat základní předpoklady hnutí, které by netrpělo nešvary současné politiky. Zda se nám to podaří, bude záležet jen na nás. Je to odpovědnost a bude s tím spousta práce. Ale bez práce a odpovědnosti nemůže existovat nic, co za něco stojí.

[paveldf]

No tak dobrá, no...
Nepočítal jsem s velkým zájmem, ale vůbec nic je hodně špatný výsledek.
Takže napříště je v tomto okruhu dovoleno přispívat i neregistrovaným uživatelům.
Dokud se sem nenahrnou spameři...

[mac]

Zdravím.
Taky s mnohými věcmi souhlasím, ale zdá se mi, že takových (a podobných) manifestů a webových stránek už existuje spousta a těžko se mi v tom orientuje. Zakládat nové OF mi přijde dost obtížné, protože lidé jsou zvyklí jít za vůdci, nikoli za myšlenkami, které, byť by byly sympatické, jsou vysloveny někým zcela neznámým. A pakliže by měly být v čele tohoto hnutí nějaké známé osobnosti, skoro bych to srovnal s iniciativou "Veřejnost proti korupci", kde ve mně některá jména vyvolávají pochybnosti až podezření (ale podepsal jsem to). I když pan Kotál zachází ještě mnohem dál směrem k přímé demokracii, nemyslím si, že by se OF11 poté, co se (cituji) "vytvoří nové placené politické struktury", chovalo nějak jinak než dnes běžné politické strany. Ale zas pokud by žádné takové struktury neměly vzniknout, pak z toho bude jakýsi mišmaš, z kterého nepolezou konzistentní a srozumitelné postoje. Hm, kurňa, nevím...

[Martin]

Zdravím Vás také,
tato země, respektive lidé v ní nemají zájem něco dělat.

Líde si zvolili v roce 89 kapitalismus, prestoze chteji zit socialisticky zivot - tím chci rict, pokud mozno nic nedelat a mít peníze na účtě.
Bohužel jen zlomek lidí letí za výsledkem a tito lide jsou bud "vycurani" - honba za vysledkem nebo lide, co doopravdy maji zajem jit za cilem(pracovnim) poctive, ale tech je takovy zlomek, ze i kdyby tito ambicionzni lide jako Vy chteli neco změnit tak nemate sanci.

Jsem ve stejne situaci jako Vy, stále si lamu hlavu s tím, co muzu pro zmenu teto spolecnosti udelat, ale porad tápám.
Lide demonstracemi ukazali, ze se sejdou jen v malem poctu, lide maji strach o praci - protoze plati hypoteky - tzn. ze ucinny vysledek je prakticky nulovy.
Tato vlada si jiz drive obmotala at legislativu, ci politickou scenu kolem prstu a udelali to tak, aby obycejny clovek nemel sanci.

Podivejte se dale ze skoly, co leze za "studenty" vysokych skol, kteri jsou totalne zmasirovani aktualni spolecnosti, ktera jim do hlavy dava - "Budte kazdy manazerem", odrbavejte system, razte politiku kradeni a uplatku ...
takze jeste par let a tato zeme pujde totalne do kytek a najedou se to bude svadet na recky model, protoze za 3 roky budou u moci socialisti a svede se to vsechno na ne.

takze dokud lide se centralne nenastvou a nevyleti do ulic jako na islandu, kde uz to bylo k nevydrzeni ... tak se muzeme snazit, jak chceme a stejne to nepujde

[Martin B.]

Zdravím Vás všechny. V mnohém máte jistě pravdu. Občané ČR jako celek jsou neteční, jak koneckonců ukázala téměř nulová hmatatelná podpora stávce a s ní související demonstraci. To se pak médiím, která už dávno neplní funkci "hlídacího psa demokracie," ale řídí se heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpívej," lehko odboráři a jejich snaha zesměšňuje a lid je tímto od jakýchkoliv podobných aktivit kvalitně odrazován. Vše se zlehčí tak, že se vlastně nic nestalo, lidé si udělali příjemný den a odjeli na chaty, nebo se pro jendou vypravili pracovat pěšky či na kolech. Odboráři/stávkující jsou pro posměch za zpackanou a neúčinnou akci - tak to bohužel opravdu je, výsledek je prakticky nulový a zpupná vláda si své rádobyreformy o pár dní později odhlasuje...

ALE (!!!) to v žádném případě neberte jako kritiku stávky z minulého čtvrtka. Ti lidé se alespoň o něco pokusili a já si jich za to nesmírně vážím a stydím se, že jsem se k demonstraci nepřidal také (důvod je bohužel dost blbý, zaspal jsem...).

I já mám pochyby, zda občané/ovčané vůbec mají snahu něco měnit, nebo budou jen slovy klasika "brblat spolu u píva, jak brblali vždycky." Není jiná možnost, než že to někdo zkusí, uspořádá další demonstraci, pohody, stávky a co já vím ještě i s tím rizikem, že sklidí pouze výsměch. Já pořád věřím, že ono by to šlo. Že lidé by se pomalu ale jistě přidávali. Pokud uvidí, že demonstruje určitá skupina lidí a ta se zvětšuje, možná překonají lenost/strach/netečnost a přidají se také.

Píšete, že lidé jdou za vůdci, nikoliv za myšlenkami. Vůdci nikdy a nikde nespadli z nebe, jsou to prostě ti, kdo jsou ochotni nést riziko a jít v čele - jakou zvláštní kvalifikaci měli disidenti z dob komunismu? Zejména odvahu se postavit otevřeně režimu. A tehdy to taky nešlo ze dne na den.

Píšete, že VŠ vzdělaní mladí lidé jsou dnes dokonale zmasírováni a umění okrádat se povýšilo ze zločinu na studijní obor. Často to tak je, o tom se nemíním přít. Ale i já jsem VŠ vzdělán v době nedávné (ukončil jsem studium v r. 2008) a žádnou podobnou masáží jsem si mozek vymýt nenechal. Vždy je to o lidském charakteru a zdravém selském rozumu.

Pokud opravdu myslíte věci upřímně a chcete něco změnit, nabízím Vám své služby a pomoc. Mám právnické vzdělání, rád pomohu s jakoukoliv organizací a "vyběháváním" nezbytných povolení pro pořádání demonstrace či i jinak. Můžeme se domlouvat tady, nebo jinde, sejít se, něco vymyslet, ale DO HÁJE - začít už něco dělat!! Cokoliv je lepší než nic! Co se nám může stát? Za chvíli již opravdu nebudeme mít co ztratit. Jediné, co nám hrozí je posměch, který se prostřednictvím koupených médií dostalo stávkujícím odborářům. Je to tak strašné? Zůstaneme tedy raději sedět a mlčet? Na to mocipání čekají a s tím i počítají, neb je to naší národní vlasností. Rozhýbat tento národ dá práci, ale já stále věřím, že to jde. Historie to potvrzuje. A i kdyby jsme neuspěli, jednou si budeme moci s čistým svědomím říci, že jsme alespoň jen neseděli a nebrblali a o něco se pokusili. Může to znít jak chce naivně, ale já stále nepřestávám věřit. V roce 1989 se stala chyba. Žádné čáry za minulostí, žádný sladký spánek na vavřínech. Svobodu musíme bránit permanentně, jinak to dopadne tak, jak to vidíme nyní v naší zemi a z minulosti se musíme poučit.

Tamže říkám: ZKUSME TO!!! Pokusme se věcmi pohnout, třeba i my budeme tím malinkým kamínkem, který pomůže strhnout lavinu. Berte to ode mne jako upřímně podanou ruku. Už nechci mlčet, nebo s někým nadávat v hospodě, chci s věcmi něco dělat. Chci mít za pár let možnost se ohlédnout a nemít sám ze sebe pocit na zvracení. Pokud nikomu jinému, dlužíme to sami sobě. Jinak jsme opravdu jen tupé ovce a lepší osud si nezasloužíme.

Martin Blažek

[paveldf]

Moc děkuji všem, kdo se zapojili do této diskuse. Ve všem tom marasmu má člověk aspoň pocit, že všechno, co dělá, není nadarmo. Já osobně nejsem příliš příznivcem demonstrací proti něčemu, mnohem raději bych demonstroval pro něco. To ovšem znamená nejprve vytvořit nějaký program, něco pozitivního, co se dá prosazovat.

Momentálně uvažuji nad několika projekty, pokusím se zde nadhodit ten nejnovější, který jsem pracovně nazval Together free. V naší zemi je téměř 85 tisíc občanských sdružení a spolků. Je to ohromná síla lidí, ale naprosto atomizovaná. Každý ten spolek má nějaký zájem, třeba sport nebo kulturu, ale navzájem o sobě ani moc nevědí. Začal jsem podle registru u Ministerstva vnitra tyto spolky postupně procházet a ztotožňovat je s jejich případnou prezentací na internetu. Dá se říci, že kolem 30% z nich nějaké webové stránky má, dá se tedy na ně celkem snadno získat kontakt. Cílem projektu Together free by bylo vytvořit databázi (chcete-li seznam) těchto občanských sdružení s internetovou prezentací, dát ji veřejnosti k dispozici a zahájit vytváření jakéhosi "sdružení občanských sdružení", které by si vytvořilo vlastní stanovy a program a členy by nabíralo z oslovených občanských sdružení z onoho seznamu.

Jako někdejší informatik bych se mohl pokusit tu databázi založit a udělat nějaké plnící skritpy + skript pro výpis seznamu a výběr podle klíčů či regionu. Pak ale nastane potřeba databázi naplnit, a to by pro jednoho člověka znamenalo i několik let práce ve volném čase. Pokud bychom se v této fázi mohli už o práci podělit, byla by databáze naplněna rychleji. Následné oslovování vybraných (asi těžko bude mít smysl oslovit třeba náboženskou sektu) občanských sdružení by pak mohlo rovněž probíhat paralelně prací více z nás. Mezitím by třeba pan Martin B. mohl založit a základními stanovami (na nichž bychom se domluvili třeba tady) pokrýt ono zastřešující sdružení (tuším existuje institut sdružení právnických osob, ale možná by lepší bylo založit opět občanské sdružení a za členy pak přijímat zájemce z řad jednotlivých sdružení než sdružení celá, aby to neskončilo nějakým formalismem nebo něčím na způsob někdejší Národní fronty).

Postupně bychom pak mohli začít připravovat program sdružení, cíle, kam chceme směřovat, co je potřeba udělat, jaké alternativy současnému divokému politickému spektru bychom byli schopni nabídnout (přímá demokracie, nová ústava přijatá referendem, stínová vláda expertů, internet jako běžné prostředí pro komunikaci a hlasování, volební systém a mnoho dalšího, co by z našeho snažení postupně vyplynulo).

Já vím, že mnoho z toho, co jsem teď napsal, je otravná a náročná práce. Není to jen zařvat si na náměstí, ale mít tam co nabídnout. Těžko v počátcích seženeme prostředky a lidi na nějakou velkou informační kampaň. Možná to pod vlivem negativního zájmu médií nakonec vyšumí do ztracena. Těžko říct. Zkuste se zamyslet a říct, co by šlo udělat lépe.

[mater40]

Také jsem četl s nadšením článek páně Kotála. Jeví se to nadějně, jenže...
Stát musí být řízen nějakýma strukturama, v civilizovaném světě to jsou politické strany. A u nás silně zkorumpované. No a kdyby se je podařilo nahradit (nevím jak) něčím jiným (nevím čím), tak by to dopadlo nejspíše stejně. Zase by byli u moci nějací lidé a moc dříve či později korumpuje. A ještě jedno pořekadlo - cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. A chytrý mocipán je nebezpečnější než hloupý mocipán, protože ho neoblbnete.
To co navrhuje "paveldf" je v konečném efektu jen jinak se tvářící politika. K rozhodování (k moci) se dostanou jedinci a ti jsou lidé. Ale stopro by to bylo ze začátku lepší, než nyní!!! A lepší zkusit něco, než sebou nechat vláčet.
Jako ta stávka v dopravě. K ničemu nepomohla, nic nevyřešila. Ale aspoň ta arogantní sebestředná vládnoucí skupina (bez ohledu na stranu, z nichž levicové toho ještě využily) viděla, že bychom se proti nim mohli začít bouřit. A co kdyby masově?
Jestliže jsou nějaké zákony nebo pravidla pro většinu občanů špatné - NENÍ POTŘEBA JE DODRŽOVAT, NAOPAK! Je téměř nemožné většinu občanů postihovat. I když u nás stačí postihnout 5 %, dalších 30 % se lekne a ten zbytek se stáhne do ulity. No a těch zbývajících asi 10 % už nic nedokáže - navíc už to budou jen odbojní rebelanti.
Ale ani internetový odpor není marný. Jen se dá velmi snadno zneužít. A islandský příklad také není k zahození - už jen proto, aby Pánům trochu spadl hřebínek.

[paveldf]

Stát musí být řízen nějakýma strukturama, v civilizovaném světě to jsou politické strany. A u nás silně zkorumpované. No a kdyby se je podařilo nahradit (nevím jak) něčím jiným (nevím čím), tak by to dopadlo nejspíše stejně. Zase by byli u moci nějací lidé a moc dříve či později korumpuje. A ještě jedno pořekadlo - cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. A chytrý mocipán je nebezpečnější než hloupý mocipán, protože ho neoblbnete.

To mi už taky došlo, že politické strany není možné jen tak zrušit. Je ale možné je mít víc pod kontrolou a víc možností k rozhodování dát občanům. Té cestě do pekel se dá zabránit snad jen naprostou transparentností našeho jednání.

To co navrhuje "paveldf" je v konečném efektu jen jinak se tvářící politika. K rozhodování (k moci) se dostanou jedinci a ti jsou lidé. Ale stopro by to bylo ze začátku lepší, než nyní!!! A lepší zkusit něco, než sebou nechat vláčet.

Ano, je to politika, ale důležité je podle mého názoru ono podhoubí politiky, kterému se na západ od našich hranic říká "občanská společnost". O to bychom snad měli usilovat především, slova pana prezidenta, že je to "nepolitická politika" nebo jiných, co tomu říkají "pravdoláskaři" občanskou společnost urážejí a urážejí tak každého z nás.

Jestliže jsou nějaké zákony nebo pravidla pro většinu občanů špatné - NENÍ POTŘEBA JE DODRŽOVAT, NAOPAK! Je téměř nemožné většinu občanů postihovat. I když u nás stačí postihnout 5 %, dalších 30 % se lekne a ten zbytek se stáhne do ulity. No a těch zbývajících asi 10 % už nic nedokáže - navíc už to budou jen odbojní rebelanti.

Tady bych viděl trochu problém. Třeba v daňové oblasti - zkuste DPH nezaplatit, když si jdete koupit do knihkupectví knížku. Bit by byl obchodník, takže vám prostě tu knížku nedá. Nebo zkuste jít do důchodu, když vám sociálka prostě ten důchod nevyměří. Budete bez peněz a ještě po vás bude zdravotní pojišťovna vymáhat minimální pojištění. V tom je ta obludnost současných reforem - obejít je budou umět jen opravdu šikovní darebáci.

Ale ani internetový odpor není marný. Jen se dá velmi snadno zneužít. A islandský příklad také není k zahození - už jen proto, aby Pánům trochu spadl hřebínek.

Z toho zneužití mám taky trošku obavy, proto musíme hned na začátku říct, že nám jde jen o tu část politiky, která náleží (nebo by měla náležet) občanské společnosti. Nenechat se vmanévrovat do pozice hlasu nějaké strany.

Nebude to jednoduché, vůbec ne, ale když neuděláme nic, oni to tu ti dnešní mocipáni rozkradou úplně a pak to po nás budou chtít zaplatit. I když možná je katastrofa jedinou možností, nevím...

[Martin B.]

Dobrý večer, pánové (a snad již brzy i nějaké dámy, ať nechybí i ženský pohled na věc),

Nejprve bych se rád vyjádřil k tomu, co psal pan Hrubý dnes v 9:54, konkrétně o té atomizaci - shodou okolností mě dnes napadlo něco podobného. Dočetl jsem se, že včera proběhla na Staroměstském náměstí demonstrace proti zvýšení DPH na knihy. O tom, že to je blbost na západ od našich hranic nevídaná není třeba se bavit (tedy zvýšení DPH na knihy, ne demonstrace), ale jak jsem si všiml, účast zase nic moc... Já jsem třeba o této akci vůbec nevěděl. Můžeme si samozřejmě o její smysluplnosti myslet co chceme, ale došel jsem stejně jako pan Hrubý k názoru, že činnost (a účinnost) těchto sdružení je dost podlomena tím, že o sobě navzájem neví a jednají na vlastní pěst. Ono úplně jinak vypadá, když se pár lidí sejde s transparenty na "staromáku" a jinak, když je jich plný "václavák." Jistě si vzpomenete na to, jak před lety zaplnily davy lidí Václavské náměstí na protest proti údajné snaze tehdejších politiků o ovládnutí ČT. Podotýkám, že si o celé kauze myslím své, tedy že spíše šlo vyžírkům z ČT o zabránení důkladnému finančnímu auditu ze strany tehdejšího ředitele Hodače, protože politici ve finále kontrolu nad ČT ještě posílili, ale audit nebyl... To jsem ale trochu odbočil - proč tedy vlastně tuto událost připomínám? Protože tehdy ten dav a masivní podpora veřejnosti přinutily politiky rychle jednat. Zjednodušeně řečeno dá se dělat legrace z toho, že si jde demonstrovat pár stovek lidí, ale pokud jich do ulic vyjde s nějakým požadavkem několik tisíc, to už se ignoruje blbě každé vládě. A dál - víte třeba Vy sami o této iniciativě: http://verejnostprotikorupci.cz/ ? Já jsem odkaz objevil až dnes na jedné diskuzi. Přitom nám všem jde v podstatě o totéž, přitom o sobě ani nevíme. Nápad pana Hrubého o projektu koordinace občanských sdružení mi v tomto ohledu doslova promluvil z duše, byť určitě není všespásný, ale rozhodně je to dle mého názoru krok správným směrem a já s ním rozhodně rád v rámci svých možností vypomůžu, případně se pokusím zaangažovat i některé mé kamarády právníky, kteří o věcech současných smýšlejí podobně a jsou podobně jako já takzvaně "pro každou špatnost"

Ještě k tomu, že je třeba mít jasný program a nekřičet jen proti něčemu, ale vytvořit konkrétní program - to je samozřejmě bez jakékoliv debaty. Ale prosazovat něco pozitivního je i to, když se postavíme proti něčemu na první pohled špatnému a budeme se snažit zabránit tomu vzniknout. A základní rysy pozitivního programu, ty už je dnes schopen zformulovat každý s kapkou selského rozumu - na prvním místě je zastavit stamiliardové roční plýtvání státními penězi, tj. zejména drastické snížení korupce, vytvoření účinných protikorupčních mechanismů (kterých je celá řada) a permanentní boj s korupcí, protože ta, bohužel, vymýtit beze zbytku nikdy nepůjde - vždy je to jen a jen o lidech a my jsme tvorové hodně nedokonalí. Dál naprosto nezbytná změna politického systému, k tomu bych se rád rozepsal více v souvislosti s komentářem k příspěcku pana mater40.

Stát musí být v každém případě někým řízen, to je bez debaty, jinak jde o anarchii a ne o stát. Jenže jde to naprosto určitě i bez politických stran. Proč si to myslím? Pokusím se to dále rozvést.

Nejprve proč si myslím, že je třeba současný systém změtnit... Pan Kotál to téměř shodně s mým názorem popsal ve své výzvě, já to s dovolením zformuluji trochu jinak. Nejprve dotaz - máte pocit, že se něco za posledních 10-15 let opravdu změnilo? Tedy ne jen to, zda máme daň rovnou, progresivní, dvě sazby DPH, sjednocenou sazbu DPH, jednoduché účetnictví, podvojné účetnictví, v kolika půjdeme do důchodu atd. Četl jsem nedávno pěkný článek na blogu pana Okamury a byť s ním ve všem nesouhlasím, toto zhodnotil přesně - mění se POUZE PARAMETRY systému, ale nikoliv systém sám. A vystřídaly se tu vlády levicové i pravicové. Co z toho můžeme dovodit? Že svobodné volby nejsou schopny nic změnit. Proč to tak je? Stačí se podívat třeba na to, jak se otevřeně na fotografii objímají dva nejmenovaní severočeští podnikatelští bossové - jeden sponzor a vlivný člen ODS, druhý pro změnu významný sponzor a člen ČSSD. Tito lidé dokázali najít slabinu v systému a dokonale ji využít - proč se zatěžovat s manipulací voleb? Jednoduše koupíte největší politické hráče a nasadíte agresivní polarizační rétoriku vzájemného osočování, díky níž se téměř celá společnost rozdělí na příznivce oranžové nebo modré strany. Výsledkem je to, že ČSSD a ODS mají dohromady vždy absolutní většinu a ať už vládne kterákoliv z těchto stran společně s kýmkoliv (ale nikdy ne společně), skuteční majitelé stran zabrání skrze naše zvolené zástupce jakékoliv změně. Důkazem budiž například přímá volba prezidenta - obě největší strany ji mají v programu, ale obě ji chtějí za trošičku jiných podmínek. Vládní strana navrhne svou verzi a opozice prohlásí, že sice také chce přímou volbu prezidenta, ale že její konkrétní představa je jiná a proto nemůže návrh schválit. Celkový výsledek? Voliči chtějí jedno, strany jim to slíbí a opravdu to i prosazují, ale nikdy se neshodnou. Voliči mají pocit, že mají vše ve svých rukách, vláda je tu modrá, tu oranžová, ale NEMĚNÍ SE VŮBEC NIC! Každá vláda zaručuje podmínky výhodné pro své skutečné vlastníky, tj. mocné podnikatele, kteří to mají pojištěné z obou stran.

Jistě se dá namítnout, že v tom případě je třeba založit novou politickou stranu a pokusit se s ní uspět ve volbách. To už jsou dnes jen prázdná slova a nejlepším příkladem je osud strany Věci Veřejné. Předem podotýkám, že nejsem příznivcem této strany, ani jejím vyhraněným odpůrcem. Nevím, zda je to strana naivních poctivců, nebo vychytralý spolek mající upevnit moc Víta Bárty a pro účely mé argumentace to je naprosto nepodstatné. Důležité je, že je to nový politický subjekt (opravdu nový, ne jako TOP 09, který je spolkem zkušených politických matadorů kolem pana Kalouska, účelově založeným pro potřeby převlečení z lidoveckých kabátů) s novými politickými hráči, kteří sami sebe nazývají politickými amatéry. Pokud se tedy i nějaké nové straně povede dostat do sféry již zaběhlých politických stran, které mají (resp. jejích majitelé mají) ve své moci policii, státní zastupitelství, soudy a zejména média, proč by se s nimi měli dělit o moc? Proč se je snažit koupit, je to zbytečné - jednodušší je s nimi zamést způsobem, který postihl VV. Je jedno, jestli kauzy pana Bárty, Johna, Dobeše a jiných jsou skutečné, či vymyšlené. Je jedno, zda jsou to slušní lidé, nebo vychytralí lumpové. Důležité je, že je jejich mocní sokové bez problémů za pomoci masivní mediální kampaně "odstřelí." Ať už se věci mají jak chtějí, VV už sami vědí, že skončily - v příštích volbách už nemají nejmenší šanci, nikdo jim neuvěří (neovládají média, nemají jak masírovat voliče). Tomu odpovídají i průzkumy preferencí (ať už si o nich myslím co chci, voličským preferencím VV lze věřit) Suma sumárum, nová politická strana UŽ NENÍ prostředkem, jak věci změnit - z výše popsaných důvodů.

Celkový závěr z dvou posledních odstavců tedy je, že systém zastupitelské demokracie vytvořený prostřednictvím politických stran v naší zemi totálně ztroskotal. Současný stav tak mohu nazvat "diktaturou de facto", byť de jure jsme stále demokratickou společností - ve které ale svobodné volby nemohou nic změnit. Politické strany nás fakticky od této možnosti odstřihly. Paradoxní? Ano, jistě. Ale krutě pravdivé. Stav v naší zemi tedy podle mého názoru není nic jiného, než sprostá diktatura, která si v ničem nezadá s tou minulou, nebojme se nazvat věci pravými jmény. Stačí jen poslouchat reakce pánu Kalouska, Nečase, Bendy, Klause a jiných na stávku v dopravě - jako bych podobnou rétoriku iž kdesi slyšel - v projevech politiků z období před rokem 1989.

Pokud se systém pokitických stran neosvědčil, co ale dál? Příklady tu jsou, můžeme je nalézt ve Švýcarsku, nebo nyní na často tolik zmiňovaném Islandu. Jednoznačně je třeba posílit to, co obě naše velké strany slibují, ale čemu se ve skutečnosti tvrdě brání (viz příklad s přímou volbou prezidenta), tedy prvky přímé demokracie a postupně je posilovat tak, aby se z demokracie zastupitelské stala demokracie přímá. Nebo alespoň "co nejvíce přímá demokracie," mohu-li ten výraz použít. Vyjmenuji dále jen některé, prvky, které mě zrovna teď napadají.

Za naprostý základ považuji změnu systému volby do poslanecké sněmovny na systém většinový, tedy ten systém, kterým volíme do senátu. Může se totiž slušný člověk dostat v současné chvíli do poslaneckých lavic? Ne. Kandidát na poslance napřed musí prokázat dostatečnou loajalitu své straně a pak teprve jej mateřská strana zařadí na volitelné místo na kandidátce. Kritériem kvality stranických vedení evidentně není schopnost samostatného myšlení a odhodlání reprezentovat jakékoliv názory odchylné od názorů majitelů politických stran. Také vám v této souvislosti připadá, že by stát ušetřil mnoho prostředků, kdyby každé politické straně pouze udělil určitý počet hlasů a ve sněmovně by ji reprezentoval jeden člověk? Kdo z poslanců se kdy "odrodil" své straně, s tím také bylo promtně zameteno a o znovuzvolení si mohl nechat zdát. Shrnuto: současný systém fakticky nechává na elitách politických stran rozhodnutí, kdo zasedne v parlamentu. Případy z minulých voleb, kdy se lidem podařilo "vykroužkovat" např. pana Langra budiž výjimkou potvrzující pravislo, protože strany pouze hrubě podcenily ochotu lidí kroužkovat a příště už podobnou chybu neudělají - celá kandidátka od začátku do konce bude složena z bezduchých přikyvovačů, na to si klidně vsadím.
Pokud změníme systém na obdobný volebnímu systému, který se u nás praktikuje ve volbách do senátu, můžeme si zvolit za poslance konkrétního člověka, který NEMUSÍ být nutně členem žádní politické strany a nemusí tak projít mašinérií, která oddělí "zrno od plev" a dovolí vykonávat poslanecký mandát jen vyvoleným. Kandidatura nezávislého by pak byla podmíněna určitým počtem podpisů pod jeho kandidaturou, aby se zabránilo tomu, že v jednom volebním obvodu budeme mít tolik kandidátů, kolik zde bude obyvatel.

A nemusí zůstat jen u "přímo volených" poslanců a prezidenta. Proč si na základě podobného systému nezvolit premiéra, nebo dokonce ministry? Co policejního prezidenta? V USA pokud se nepletu je i dnes běžné, že malé obce si sami volí své šerify. Proč by něco podobného nešlo u nás? Samozřejmě by se musel vypracovat systém kandidatury, který by zabránil tomu, aby kandidoval a zvítězil člověk nekompetentní pro danou funkci. Principiálně to ale dle mého lze. Že by pak bylo moc voleb? A proč by se to nemohlo realozovat v jedněch volbách? Jeden velký volební arch na kterém si zakroužkujeme kandidáty na různé posty. Samozřejmě s možností je během volebního období odvolat - ve veřejném referendu podmíněném určitým počtem podpisů pod návrh na takové referendum, aby se zabránilo zneužívání tohoto institutu.

No a samozřějmě obecné referendum.

Postupně, jak by si celá společnost uvědomovala svůj význam a skutečnou moc, a pokud by vzrostla ochota lidí podílet se víc na běhu věcí veřejných, lze jít ještě dál - co třeba schvalovat v referendu státní rozpočet? Že by to bylo nákladné? Bylo by to nákladnější, než současná korupce? Navíc o tzv. televizní (internetové, elektronické) demokracii, o které se zmiňuje i pan Kotál ve své výzvě, se mluví už léta a prostředky k její realizaci tu skutečně jsou. Že by byla snadno zneužitelná? A současné volby a systém snad nejsou? Zneužít jde vždy naprosto všechno, to už je lidem přirozené a není to o systémech nebo prostředcích, ale jen o našich charakterech.

Tohle berte opravdu jen jako pár nápadů a vizí, které se mi momentálně honí hlavou. Určitě nejsou zdaleka ideální a vůbec ne detailně propracované, ale o jejich realizovatelnosti jsem přesvědčen.

Uvedeným chci zejména říct, že systém stranické demokracie rozhodně není jediným možným. Je pouze systémem, který vyhovuje lenochům a lidem, které dění okolo nich nezajímá - pak to ovšem končí jako nyní u nás. Věřte, že současná politická elita se bojí jako moru uvědomělé občanské společnosti, o které se pan Hrubý zmiňuje. Taková společnost totiž jedná aktivně, zajímá se o dění okolo sebe, dívá se politikům pod prsty a rozhodně je nenechává dělat si co se jim zlíbí. U toho je třeba naprosto bezpodmínečně začít. Systém, který bych v naší zemi rád viděl já, totiž klade vyšší nároky na jendotlivé občany, kteří se musí zajímat o věci, které by za ně jinak řešily politické strany. Bez lidí majících vůli něco změnit a ochotu se na řídícím procesu dál aktivně podílet, se jakýkoliv systém dříve nebo později stane nástrojem v rukou úzké skupiny lidí, kteří jej budou zneužívat ve svůj prospěch. Systém se musí proto vvíjet a reagovat na nové hrozby. Samotná příroda je v tomto nemilosrdná - pokud něco nedokáže reagovat na vývoj a přizpůsobovat se mu, je to odsouzeno ke skáze. A tyto zákonitosti mají všeobecnou platnost.

Častý argument proti výše uvedenému je to, že přece laik nemůže rozumět tak složitým věcem a rozhodovat o nich. O odborných detailech jistě ne, o těch musí rozhodnout odborníci. Ale občané musí mít právo tyto odborníky si vybrat. A ti zase musí každý svůj krok občanum vysvětlit a před nimi obhájit. O základních liniích by měli lidé rozhodovat přímo, voleným zástupcům pak nechť je svěřena realizace konkrétních kroků v rámci takto vytičené linie a budiž tito lidé pod neustálým drobnohledem občanů. A pokud zneužijí důvěru občanů, pryč s nimi. Opět si dovolím pár otázek - současní poslanci a senátoři, to jsou vždy odborníci na řízení státu? Jakou pro to mají zvláštní kvalifikaci? Pokud sleduji přenosy z našeho parlamentu, občas se nestačím divit jak málo stačí mít v hlavě pro výkon funkce poslance, senátora, nebo dokonce člena vlády (!!!). Navíc každý člověk se špetkou zdravého selského rozumu je pro řízení státu vhodnější než učený blb. Příklad - nemám-li na chleba, nekoupím si oblek se zlatými knoflíky. V případě naší vlády se nakupují tisíce obleků, jestli je na chleba je úplně fuk. Každý obyčejný a rozumně myslící člověk přitom hospodaří se svým rozpočtem podle otázky priorit - nejdříve zaplatí nezbytné náklady na bydlení a jídlo, pak teprve se rozhoduje, jak využije další peníze, pokud mu zbydou. Naše vláda uzavírá naproti tomu drahé kontrakty např. na dodávky výzbroje pro armádu, a pak najímá agentury aby nám vysvětlily, proč kupujeme věci bez kterých se můžeme obejít, když nemáme na důchody, platy a další výdaje nezbytné pro chod státu (ať se na mě vojáci nezlobí, ale grippenů ani pandurů se opravdu nenajíme, to snad uznají i oni). Drtivá většina občanů této země má proto daleko vyšší kvalifikaci rozhodovat o výdajích státu, než naši zvolení zkorumpovaní odiplomovaní vyvolení. Logika je totiž prostá: Potřebuji to? Zaplatím to. Nepotřebuji? Koupím to až na to budu mít. Zkrátka občané jsou dle mínění současných politiků kompetentní toliko zvilit do funkce je samotné, ovšem dál už ničemu nerozumí a ať se nesnaží se do toho "odborníkům" plést.

Omlouvám se, že jsem často možná trochu odbočoval od tématu a snad se i sem tam opakoval. Píšu opravu to, co mi momentálně přišlo na mysl. Abych se na závěr vrátil k podstatnému - návrh pana Hrubého se mi zdá dobrý a prospěšný věci. Formálně právně bych se ohledně "sdružení sdružení" teď nerad pouštěl do dalšího rozboru, už musím s psaním pro dnešek skončit, ale podle mne by to šlo. Požadavky či program jsou podle mne sestavitelné. Jak jsem výše napsal, každý z nás je jistě schopen v hrubých rysech říct co chce a vypilovat konkrétnosti, na tom můžeme pracovat až pokud se širší okruh lidí shodne na základní linii. Neklesejme proto na mysli, nic není nemožné, pokud budeme chtít a nepřestaneme věřit.

Martin Blažek

[Martin B.]

Ajajajaj, koukám jsem v předcházejícím textu nasekal tolik stylistických a pravopiských chyb, až je mi stydno. Příště si to musím přečíst před odesláním dvakrát a důkladně. Omlouvám se za ty chyby, ale snad mne omluví to, že jsem se více soustředil na obsah sdělení, než na jeho formu. Každopádně se červenám

Martin Blažek

[mac]

Už jsem ve svém prvním příspěvku psal, že mám trochu pochybnost vůči iniciativě "Veřejnost proti korupci" - konkrétněji: jména jako Hana Marvanová (členka ustav. výboru; býv. disidentka, poslankyně, předsedkyně US-DEU) nebo Jan Ruml (jeden z prvních signatářů; býv. disident, poslanec, ministr a předseda US) - to jsou lidi, kteří na čelních postech našeho státu kdysi byli, a i když o žádném konkrétním podezření z něčeho nekalého v souvislosti s nimi nevím, tak přece jen... Navíc mě, možná trochu nefér, napadá poznámka, že i Alexandr Vondra byl kdysi disidentem...
A dál - když nakouknu do seznamu dalších signatářů toho prohlášení, najdu tam např. jména poslankyň Karolíny Peake (VV) nebo doc. Putnové (TOP09+STAN) či senátorů J. Horníka (zvolen za TOP09+STAN), J. Žaloudíka (zvolen za ČSSD) a býv. senátora Z. Bárty (KDU-ČSL). Opakuju, že osobně proti nikomu z nich nic nemám, dokonce některých si z hlediska jejich odbornosti vážím; jen tím chci demonstrovat, že jakkoli prospěšná akce může být velmi snadno zneužitelná a pošpinitelná. Infikovatelná.

Změna voleb na většinový systém musí být nejdříve někým schválena, a to zákonodárci zvolenými současným systémem. Udělají to? No, nevím, myslím, že dostatek argumentů, proč se jim do změn nebude chtít, přinesl pan Blažek v části svého příspěvku o přímé volbě prezidenta. A i kdyby k tomu došlo, zvoleni by byli pravděpodobně ti, o nichž by voliči věděli a znali je, čehož lze docílit pouze prostřednictvím kampaně, kterou musí někdo zaplatit. Kdopak ji asi zaplatí a co za to bude od nového poslance asi chtít? Myslím, že bychom byli tam, kde jsme. Krom toho, dle výsledků všech senátních voleb soudě, lidé, přestože se jim nabízejí často zajímavé osobnosti, nakonec stejně volí stranicky.

Ech, omlouvám se, už je moc hodin a hlava mi padá do klávesnice, takže pokračování zítra.

[mac]

Pokračování...

Na druhou stranu, člověk si dnes nemůže být stoprocentně jistý vůbec ničím, takže trochu toho rizika a nedůvěry je zřejmě třeba unést. Možná jste zachytili, že 28. a 30. 6. chystá Veřejnost proti korupci v Praze zajímavá setkání, tak budu zvědav, jak se to bude rozvíjet. Žel, Praha je pro mě jako Znojmáka hrozně daleko; myslím si, že na taková setkání by rádo jelo více lidí, jenže by to pro ně znamenalo strávit několikanásobně delší čas na cestě než na akci samotné. Budeme tedy odkázáni na zprávy z médií a doufám v jejich objektivitu.

Nicméně nejsem si jistý, že cestou "ulice" lze dosáhnout spravedlivějšího řešení trvalého charakteru. Myslím, že pryč jsou doby, kdy VaW zpívali " Hej, křečkové a bařtipáni, je čas, budeme účtovat..." Nežijeme v listopadu 89 a nemáme žádného Václava Havla či jinou ikonu. Navíc, každá revoluce přináší nutně určitá drobná či větší bezpráví a často roztrhá i to, co by mělo zůstat zachováno.

A to mě právě přivádí k myšlence postavit další pilíř. Myslím, že tuto iniciativu nelze "distribuovat" pouze z Prahy. Pojďme se zaměřit na to, co je každému z nás mnohem blíž než Praha a centrální politika, a to jsou naše radnice. Tam začněme. Věřím, že čím větší obce, tím větší nepořádek. Vždyť každý z nás je, krom občanství naší země, hlavně občanem svého města, své obce, komunity. To jsou přece pravé základy občanské společnosti. Změníme-li základy, změní se se vše další, co z nich vyrůstá.

A další věc - nespěchejme. Práce kvapná, málo platná. Vydrželi jsme to spoustu let, tak to ještě chvíli vydržíme. Využijme legitimních možností, které nám současný systém nabízí. Pojďme oslovovat lidi ve svém bezprostředním okolí, pojďme argumentovat, probouzet, dodávat odvahu a sebevědomí. Pojďme se vzájemně inspirovat, kooperovat, později i koordinovat.

Pavle, díky za toto fórum!

[Jana T.]

Dobrý den, všem zúčastněným,
při čtení předchozích příspěvků jsem si uvědomila, že se mi v hlavě již posledních 5-7 let honí myšlenky velice podobného rázu, které tady zmiňovali pánové Paveldf a Martin B., jen jsem dosud zřejmě nenarazilana lidi, kteří se nebojí podobné věci zveřejnit
Netečnost našich "spoluovčanů" považuji spíše za naprosté znechucení angažovat se v jakékoliv činnosti spojené s veřejným životem a politickou scénou naší společnosti, neboť co naši páni politikové předvádí posledních 20 let opravdu zůstává člověku se zdravým úsudkem „rozum stát“.
Myslím si, že pánové máte pravdu v tom, že je třeba mít ujasněné a lidem známé cíle a cesty k nim vedoucí, neboť pokud toto nazvete programem, již jste opět na cestě našich vykutálených politických stran(TV program má také změny vyhrazeny, ale pokud naprosto změníte cíl cesty- je to v takových to případech těžko obhajitelné). Poslední demonstrace bohužel opravdu hlásala jen to, co nechceme- ale žádné konstruktivní návrhy.
Navíc pokud bychom chtěli opravdu národ rozhýbat, potřebujeme účast lidí napříč celým věkovým spektrem občanů ČR , takže byť pracovní názvy, vyvarovala bych se pojmů v jiném než českém jazyce- vím doba pokročila a jazyky jsou dnes nezbytností, ale pokud vím, jsme stále v Čechách a jedná se nám o dobro českého národa, takže buďme i vlastenci, vždyť pokud to dobře chápu- to je to co chceme: nezaprodat národ a jeho majetek cizincům, mít možnost kontroly+ napravení nedostatků vládnoucí skupiny s možností jí také odvolat, a hlavně probudit vstřícný a sounáležitý slovanský národ k solidaritě, poctivosti a hlavně zodpovědnosti.
Jsem laik, navíc státní zaměstnanec(i manžel),takže finanční šetřivá rozhodování vlády se naší rodiny se dvěma dospívajícími potomky dotýkají na celé čáře. Těžko pak mám vysvětlovat dětem, proč oni mají být zodpovědní za svá rozhodnutí a plánovat finance dopředu-vždyť ať se podívají kamkoliv- všude (noviny, internet, TV vysílání) hlásají kdo co
“ z mocných“ rozhodl a podepsal,že má zásluhy(o odměnách ze státního rozpočtu nemluvě), ale když se jejich jednání ukáže jako zjištné ,nevhodné a spekulativní, tak rázem nikdo z nich vlastně nabyl tím posledním, kdo rozhodl!A zodpovědnost-„proboha z kterého jazyka to je“, že? Navíc: proč mají mimina od narození vláčet na svýc bedrech dluhy, které nadělali mocipáni svými nekompetentními a zjištnými rozhodnutími bez následků!!!
Demokracie v tomto státě opravdu nikdy nebyla, neboť páni polici naprosto ignorují základní pravidlo demokracie a to, že“ svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ a snaží se nás(ovčany)uvěznit za zavřenými dveřmi vlastního domova spoustou komplikovaných pravidel,nehorázných povinností, formulek a novel, které samozřejmě pro ně neplatí.
I jako řadový vojáček(odborář na univerzitě) si dovoluji nabídnout své služby, dlužíme to všichni sami sobě i dalším generacím.

[Martin B.]

...

Vidíte, to že jste se již ve svém prvním příspěvku vlastně zmínil o iniciativě Veřejnost proti korupci mi včera uniklo, za to se omlouvám. Co se konkrétních jmen týká, tak tam bych byl v hodnocení daleko radikálnější než vy – jméno paní Marvanové ve mně budí přímo hlubokou nedůvěru a když jsem uviděl jméno Jan Ruml, domníval jsem se, že musí jít o shodu jmen. Protože v souvislosti s Janem Rumlem, bývalým disidentem, ministrem vnitra a poslancem mám dnes spojeno tolik diskreditujících kauz a kauziček, že jsem si fakt nedovedl představit, že by se tento člověk ještě měl tu drzost stavět proti režimu, který sám budoval. A i kdybych oficiálním zprávám o tomto pánovi nevěřil, měl jsem se možnost z první ruky seznámit s informacemi o tom, co tento disident prováděl ještě před „Sametovkou,“ tuším někde na Slovensku. Pokud je tedy Jan Ruml z iniciativy Veřejnost proti korupci opravdu on (asi ano), pak tu nejspíš půjde o zhrzenost, že ho chytřejší kolegové kdysi vyštípali z teplých místeček a snahu se na ně (na snad probouzející se vlně občanské nespokojenosti) znovu vrátit. Co se týká dalších jmenovaných signatářů, kteří jsou nebo byly na postech ve sněmovně, pak s Vaším názorem o „infikovatelnosti“ nelze než souhlasit. Já ale tuto iniciativu uvedl pouze jako příklad k té „atomizovanosti,“ jak o ní psal pan Hrubý, bez ohledu na obsah a personální složení.

V tomto ohledu teď totiž možná řeknu pro někoho až nepřijatelně radikální názor, ale ze současné nebo i minulé politické reprezentace prostě nedokážu věřit nikomu. Pokud někdo roky zastává vysokou politickou funkci, pak byť v ní neprovedl nic špatného, nese stejný díl viny, jako by udělal. Ze své pozice totiž museli tito lidé jednání, které vedlo k současnému stavu, jenž se už otevřeně nazývá politickým marasmem srovnatelným s předlistopadovým stavem (zde musím věřit těm, co to říkají – jako ročník 83 si to nemohu pamatovat), vidět a přitom neudělali vůbec nic. Nesou vinu proto, že nekonali, i když mohli a měli konat.

Dovolím si ještě trochu OT poznámku k panu Vondrovi – pokud mám správné informace, byl to právě on, kdo po listopadu 1989 vyjednával s tehdejší komunistickou elitou na Hradě podrobnosti předání moci. Vzhledem k tehdy vyjednaným podmínkám si o něm proto myslím své.

Co se týká změny volebního systému… samozřejmě, že ten je realizovatelný pouze současnými ústavními prostředky. Někdo to musí schválit ve sněmovně i senátu, šlo by o změnu Ústavy. A že to současní zákonodárci nebudou, to je jasné. Musíme se v tomto inspirovat rokem 1989 a vyvarovat se tehdejších chyb. Zásadní změny a protikorupční opatření na ústavní úrovni musí být provedena dřív, než se zase někomu povede zvolené zástupce zkorumpovat.

Co se týká Vašeho argumentu s volební kampaní, jejím zaplacením atd. – OF to tehdy také zvládlo a rád bych věřil, že to bylo bez pomoci předchozí vládnoucí třídy (o čemž mám ovšem už posledních několik let vážné pochybnosti). Na druhou stranu tehdy nebyl žádný internet. To, co v tomto ohledu popisujete, je přijetí pravidel hry současných vládních struktur. Tato pravidla jsou ovšem nastavena v jejich prospěch a dotyční v tom umí chodit. Přijmout je v boji s nimi je stejně naivní, asi jako bych se já snažil porazit v ringu Vladimíra Klička.

Aby nedošlo k mýlce, mluvím tu pouze o způsobu volební kampaně, nikoliv o tom, že nemáme respektovat platné zákony týkající se možností provedení ústavních změn. Jde mi o odmítnutí zavedených pravidel politické kampaně, kde jsou zkrátka současní političtí hráči za stanovených podmínek neporazitelní. Nikdo přeci netvrdí, že máme chtít vylepovat na billboardy něčí usmívající se xichty, či masírovat občany z obrazovek TV. To je opravdu cesta do pekel, pěkně široká a dlážděná – tady se naprosto beze zbytku ztotožňuji s Vámi ohledně tvrzení, že korupční potenciál je tu obrovský (někdo takovou kampaň musí zaplatit…). Navíc mám dojem (snad oprávněný), že tato forma kampaně občany už více než cokoliv jiného znechucuje. Suma sumárum – máme-li vyhrát, nesmíme si nechat vnutit pravidla hry současných elit.

Co se týká poznámce k senátním volbám, tak máte samozřejmě pravdu – lidé volí zejména stranicky, ale proč? Důvodem je právě to, že strany (resp. jejich majitelé) třímají v rukou otěže. Je to právě jejich rozeštvávání a cílená výrazná polarizace společnosti, jenž pak v tomto stavu mysli občanů, který soukromě nazývám „mentalita fotbalového fanouška“ volí zástupce „svého klubu“ jen proto, že mu fandí a přeje si porážku tábora soupeřových fanoušků. Stačí se podívat do některé diskuze na serveru novinky.cz, kde „fotbalových fanoušků“ je opravdu mnoho. Tito se pak těší z vítězství, které jim ale nic nepřinese (pokud prohraje nebo vyhraje fotbalový klub, kterému fandím, těžko to ovlivní moji životní úroveň, na rozdíl od vítězství či porážky politické strany). Pro voliče není hanbou změnit „klubovou příslušnost,“ pokud jeho tým hraje špatně. Naopak, je to jeho povinností.

Je z toho tedy cesta ven? Podle mne ano a mluvíte o tom vy, mluví o tom pan Hrubý, mluví o tom pan Kotál a mluvím o tom i já – jde o to snažit se vytvořit opravdu uvědomělou občanskou společnost, která si své zástupce bude obezřetně vybírat, bude se zajímat o dění okolo sebe a daleko hůř se pak nechá manipulovat. Takoví lidé těžko budou volit své zástupce podle „barvy jejich dresu.“

A v dnešní době elektronických komunikačních prostředků to přece nemusí být nijak nákladné. Naši předkové za národního obrození to měli daleko těžší, ti neměli ani peníze, ani moderní komunikace. Tehdy se lidé skládali na vybudování Národního divadla, dnes se můžeme skoro zadarmo pokusit o vybudování aktivně si počínající občanské společnosti. Využijme internet, snažme se organizovat sami, přece nikoho cizího k tomu nepotřebujeme! A nepotřebujeme ani staré vůdce a ikony. Copak nemáme vlastní rozum, nebo jsou oni tak výjimeční, že to bez nich nejde? Každá doba, každá revoluce si vytváří své vůdce a ikony. Své Husy, Komenské, Palacké, Masaryky, Štefánky, Werichy, Kryly. Samozřejmě i Staliny, Hitlery, Gottwaldy, Bilaky, Husáky (Nečase, Kalousky,…). My si ale můžeme vybrat ty, které si zvolíme za příklad.

Zastavím se na chvíli s dovolením u Karla Kryla – považuji za opravdu špatnou vizitku současných Čechů, že tento člověk, kterého považuji za jednu z největších osobností v historii našeho národa, upadl dnes do téměř absolutního zapomnění. Vzpomene ho dnes někdo z vládnoucí elity? Ne. Proč asi… Viděl jsem kdysi v TV dokument, kde mluvili jeho příbuzní a hodnotili situaci tak, že Kryl byl v roce 89 tehdejší rodící se politickou elitou pouze zneužit, protože se jim „nehodil do party.“ A byl také jeden z prvních kdo prohlédl, kam věci směřují. Kdo četl Půlkacíře ví, že Kryl současný stav předpovídal už někdy v roce 1993. Kdo slyšel jeho písničku Demokracie ví také. Mě až mrazí, že jeho slova ne že jsou stále aktuální, ale den ze dne aktuálnější. Malý úryvek z uvedené písně: „Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.“ Jenže platí, že nikdo obvykle nebývá prorokem ve své době a ve své zemi. Mnoho mých vrstevníků už přitom nezná ani tehdy notoricky známého Bratříčka. Napadá mě tedy, že by nebylo vůbec bez významu pokusit se vrátit tohoto Člověka a i ostatní „zapomenuté“ z roku 1989 zpátky do pamětí lidí. Přinejmenším jako důkaz, že pozitivní příklady hodné následování existují.

Co se týká „cesty ulice“ stále jsem přesvědčen, že to je jedna z možných cest – jde to jinde, proč by to nemohlo jít u nás. Je to jen o tom vyhnat z lidí to přesvědčení, že „stejně nic nezmůžu,“ „nic nezměníte,“ „lidi stejně nebudou poslouchat.“ Pokud si toto řekne každý, je každá snaha předem marná. Tady si dovolím jednu úvahu – proč se média, zjevně poplatná vládnoucím kruhům, snaží tak usilovně přesvědčit občany o zbytečnosti proběhlé stávky? Asi ne proto, že by se dalších protestů v ulicích, majících možná masivnější podobu, vládní kruhy nebály. Prosím, neberte mě jako nějakého výtržníka, který by hned běžel řvát s transparentem pod okna Strakovy akademie. Jenže historie i současnost ukazují, že toto je poměrně účinný prostředek v boji s jakoukoliv totalitou. A Islandský příklad nám ukazuje, že nemusí jít o více či méně krvavé násilí ze současného arabského světa (nejspíš zřejmý důvod, proč se o Islandu v oficiálních kruzích mlčí – příklady holt táhnou…).

A že každá revoluce přináší bezpráví a roztrhá i to, co bylo dobré? Nikoliv nezbytně, záleží vždy na lidech. Například naši předkové v roce 1918 dobře věděli, že ne všechno co bylo rakouské muselo být nutně špatné. Zachovali všechny zákony a měnili je postupně, pokud vůbec. Zachovali měnu, čímž zabránili obří inflaci, která tehdy dopadla na Polsko a Maďarsko. Měli na to dvacet let, tedy dnes už méně než současná elita a dokázali něco opravdu vybudovat. Význam a životní úroveň První republiky se dnes sice často zveličuje, ale jde o neoddiskutovatelný příklad, že to prostě JDE. A kam nás na druhou stranu dostalo příliš mnoho sametu, tlustých čar za minulostí a přesvědčení, že vše z minulé doby bylo špatné? Pokud se poučíme z chyb minulých, můžeme se vyvarovat chyb v budoucnu. Nepůjde to rychle, nepůjde to snadno, ale já věřím, že to půjde.

Dál máte naprostou pravdu, že celá věc nemůže zůstat pražskou záležitostí. Já například pocházím z jižních Čech, téměř osm let jsem studoval a následně pracoval v Brně a „pražákem“ jsem teprve velmi krátkou dobu. Ovšem buď jak buď, Praha je slovy klasika Caput Regni a to říkám jako člověk výrazně „naturalizovaný“ v Brně (slovo tramvaj ode mne skoro neuslyšíte, pro mě je to vždy šalina ). Co se týká těch radnic – pokud myslíte přimět lidi se více zajímat a zapojovat, pak zcela souhlasím. Pokud máte na mysli měnit systém „odspodu,“ pak tady bych byl trochu skeptický. Lidé by se měli opravdu zajímat o všechny úrovně, které se jich týkají – obecní, krajské i centrální. Ale změně odspodu moc nevěřím, protože než doběhnete do cíle, semele a otráví Vás soukolí, kterým budete muset projít. Navíc je to z mého pohledu přijetí pravidel hry elity, protože tímto („tak tedy začněte sami a odspodu, když nejste spokojeni“) nás také sem tam masírují.

Myslím, a už jsem to i zde psal, že se ale shodneme na jedné věci – na nutnosti vytvoření opravdové občanské společnosti. Já vím, pro někoho to tu určitě zní jako stále dokola omílaná mantra, ale to je opravdu ten nejdůležitější stavební kámen, bez kterého se nepovede nic pořádně a žádná nástavba dlouho nevydrží. V roce 1989 se začalo stavět bez tohoto kamene a stavba se dnes definitivně hroutí.

Pojďme tedy pokusit se udělat něco pro to, aby tato společnost vznikla. Zcela a bezvýhradně souhlasím s Vašimi posledními slovy, které si dovolím ocitovat, protože opakování něčeho takového nikdy neškodí: „…nespěchejme. Práce kvapná, málo platná. Vydrželi jsme to spoustu let, tak to ještě chvíli vydržíme. Využijme legitimních možností, které nám současný systém nabízí. Pojďme oslovovat lidi ve svém bezprostředním okolí, pojďme argumentovat, probouzet, dodávat odvahu a sebevědomí. Pojďme se vzájemně inspirovat, kooperovat, později i koordinovat.“

...

Zdravím Vás, paní Jano,

abych se zbytečně neopakoval, pak si jen k několika bodům Vašeho příspěvku dovolím něco málo říci: Znechucení občanů angažovat se je naprosto pochopitelné a domnívám se, že i cílené. Každý si dnes oprávněně myslí, že změnit něco prostřednictvím politických stran (tím, že se stanou členy) je nemožné – jako slušný člověk, kterému by šlo o prospěch celé společnosti, nemá v boji s elitou s opačnými zájmy šanci. Proto mluvím o tom, že je třeba systém politických stran změnit – tudy cesta nevede. Vždy je třeba dle mého mínění každou věc posuzovat podle toho, kdo z ní má prospěch – a kdo má prospěch z toho, že jsou občané znechuceni a neochotni se angažovat? Politické elity, které tak mohou téměř neomezeně vládnout.

Dále se zastavím u jednoho slova, které jste použila – vlastenectví. Dejte si dobrý pozor, neboť označit se tak dnes znamená nechat si od mediálně zmasírované mysli vypálit cejch nacionalisty či nacisty a xenofoba. Je smutnou pravdou, že k tomuto překroucení pojmu vlastenectví přispěl i fakt, že nejedna krajně pravicová strana či organizace se vlastenectvím zaštiťovala. To ale není vina skutečných vlastenců, to je vina jednak skupiny hloupých vyholených lebek a zejména médií, která zde naprosto, jak je jejich dobrým zvykem, otočila kauzální vazbu příčiny a následku. Protože se pravicoví extrémisté nazývají vlastenci přece nejsou skuteční vlastenci špatní. Pokud někdo použije řemeslný nástroj k vraždě, je proto snad špatný ten nástroj a měli bychom se všech nástrojů zbavit? A čím bychom pak pracovali? Pokud někdo v kulturách, kde si váží vlastní historie a sami sebe, někoho označí za vlastence, jde o ocenění. Stejně jako to bylo prestižní označení pro mnoho našich obrozenců. U nás dnes je toto slovo téměř urážkou. A proč byl význam tohoto slova (možná cíleně) pokřiven? Skutečnému vlastenci není lhostejný osud jeho země. Není mu jedno, že jeho vláda nestydatě rozkrádá majetek, který byl vytvořen poctivou prací generacemi jeho předků. Že je tento majetek za mrzkou cenu ponecháván mimo naši kontrolu a vyvážen za hranice naší země ku prospěchu jednotlivců (viz snaha premiéra Nečase prodat Lobkowický palác SRN). Není mu jedno, že se za nemravné či přímo pobuřující považuje otevřeně mluvit o národu, národní hrdosti a cti. Co víc! Že na tyto hodnoty mnoho politiků a rádobyhumanistů otevřeně plive a vysmívá se jim. Skutečný vlastenec si dle mého chápání váží sebe, svého národa a vlasti a stejný respekt má k národům ostatním. Jenže takoví lidé jsou dnes pro elity nežádoucí a jejich sdružení, pokud nějaká vznikla, bylo třeba dostat na okraj politického spektra. V tom jsou koneckonců zajedno s elitami vzniklými po roce 1948, která tuto skupinu lidí přímo fyzicky likvidovala. Dovedete si představit, jak by naše vláda s touto „vývozní“ politikou dopadla třeba ve Francii? Nebo ať nechodíme tak daleko, jak by dopadl pan Nečas s návrhem na prodej naší významné kulturní památky cizímu státu za První republiky? Nemyslete si, paní Jano, já sám sebe také považuji za vlastence. I když to u řady lidí možná vyvolává odpor nebo posměch.

To mě zároveň inspiruje k myšlence, že by možná výstižnější označení než „Občanské fórum 2011“ bylo „Národní obrození 2011.“ Občanské fórum totiž z dnešního pohledu prohrálo na plné čáře – jednak mnoho z jeho činnosti se ukázalo v dlouhodobějším spektru jako kontraproduktivní, za další z jeho středu vyšla řada současných špičkových politiků. Národní obrození naproti tomu svůj účel probudit národ z letargie splnilo a mělo nesporný význam pro vytvoření společnosti, která dokázala přispět k rozbití tehdejší habsburské monarchie a vytvoření svobodného státu.

Nakonec píšete, že jste řadový vojáček – to jsme nejspíš my všichni. Tady Vás vezmu za slovo a opět si neodpustím výlet do historie když řeknu, že ze stejných jednotlivých vojáčků, kteří už nechtěli poslouchat své pány a zběhli, byly vybudovány Československé legie, bez kterých by svobodný československý stát v roce 1918 možná vůbec nevznikl…

Martin Blažek

[paveldf]

Vidím, že nám diskuse pěkně probíhá, pokusím se o průběžné shrnutí a reakci.

A dál - víte třeba Vy sami o této iniciativě: http://verejnostprotikorupci.cz/ ? Já jsem odkaz objevil až dnes na jedné diskuzi. Přitom nám všem jde v podstatě o totéž, přitom o sobě ani nevíme.

Internet je skvělá věc, ale když člověk o určité stránce neví, tak pro něho jako by neexistovala. To je potřeba nějak vyřešit. Celkový seznam českého internetu, jak se o něj kdysi pokoušel třeba zrovna Seznam.cz, už dneska nejde udělat, můžeme ale zkusit udělat seznamy dílčí. Proto navrhuji seznam občanských sdružení jako první krok.

Už jsem ve svém prvním příspěvku psal, že mám trochu pochybnost vůči iniciativě "Veřejnost proti korupci"

S tím se budeme potýkat pořád, že někdo bude nedůvěryhodný. Nějaké "ochranné mechanismy" mám už trošku promyšlené, ale to je na samostatnou debatu.

Nápad pana Hrubého o projektu koordinace občanských sdružení mi v tomto ohledu doslova promluvil z duše, byť určitě není všespásný, ale rozhodně je to dle mého názoru krok správným směrem a já s ním rozhodně rád v rámci svých možností vypomůžu, případně se pokusím zaangažovat i některé mé kamarády právníky, kteří o věcech současných smýšlejí podobně a jsou podobně jako já takzvaně "pro každou špatnost"

Díky, každý z nás "laiků" bude jistě rád, když budeme mít podporu někoho, kdo se v paragrafech vyzná.

Stát musí být v každém případě někým řízen, to je bez debaty, jinak jde o anarchii a ne o stát. Jenže jde to naprosto určitě i bez politických stran.

Výsledkem je to, že ČSSD a ODS mají dohromady vždy absolutní většinu a ať už vládne kterákoliv z těchto stran společně s kýmkoliv (ale nikdy ne společně), skuteční majitelé stran zabrání skrze naše zvolené zástupce jakékoliv změně.

Politické strany jsou bohužel celosvětová realita. Nemůžeme se jich úplně zbavit, ale můžeme je víc dostat pod kontrolu občanské společnosti a podpořit přímou demokracii.

Jistě se dá namítnout, že v tom případě je třeba založit novou politickou stranu a pokusit se s ní uspět ve volbách. To už jsou dnes jen prázdná slova a nejlepším příkladem je osud strany Věci Veřejné.

Suma sumárum, nová politická strana UŽ NENÍ prostředkem, jak věci změnit - z výše popsaných důvodů.

Je to strašná smůla, ale jinak to bohužel nepůjde, protože "ti naši hlavní kapři si svůj rybník sami nevypustí". Musí vzniknout silné hnutí občanů, které prosadí změnu zákonů. Jinak se nedá při současných podmínkách nic změnit, leda to všechno zbořit a nechat propadnout anarchii (nebo spíše nechat se převzít jako protektorát jiným státem).

Stav v naší zemi tedy podle mého názoru není nic jiného, než sprostá diktatura, která si v ničem nezadá s tou minulou, nebojme se nazvat věci pravými jmény. Stačí jen poslouchat reakce pánu Kalouska, Nečase, Bendy, Klause a jiných na stávku v dopravě - jako bych podobnou rétoriku iž kdesi slyšel - v projevech politiků z období před rokem 1989.

To je bohužel pravda...

Pokud se systém pokitických stran neosvědčil, co ale dál? Příklady tu jsou, můžeme je nalézt ve Švýcarsku, nebo nyní na často tolik zmiňovaném Islandu. Jednoznačně je třeba posílit to, co obě naše velké strany slibují, ale čemu se ve skutečnosti tvrdě brání (viz příklad s přímou volbou prezidenta), tedy prvky přímé demokracie a postupně je posilovat tak, aby se z demokracie zastupitelské stala demokracie přímá. Nebo alespoň "co nejvíce přímá demokracie," mohu-li ten výraz použít. Vyjmenuji dále jen některé, prvky, které mě zrovna teď napadají.

Ano, to bude cílem. Ale propracovat se k němu musíme ze současného stavu, což bude hodně těžké. Buď založíme nové politické hnutí, nebo ke změně musíme donutit některou současnou politickou stranu. A to při jejich vazbách na peníze a média půjde velice těžko. Navíc to nebudou patrně důvěryhodní lidé.

Za naprostý základ považuji změnu systému volby do poslanecké sněmovny na systém většinový, tedy ten systém, kterým volíme do senátu. Může se totiž slušný člověk dostat v současné chvíli do poslaneckých lavic? Ne. Kandidát na poslance napřed musí prokázat dostatečnou loajalitu své straně a pak teprve jej mateřská strana zařadí na volitelné místo na kandidátce.

Pokud změníme systém na obdobný volebnímu systému, který se u nás praktikuje ve volbách do senátu, můžeme si zvolit za poslance konkrétního člověka, který NEMUSÍ být nutně členem žádní politické strany a nemusí tak projít mašinérií, která oddělí "zrno od plev" a dovolí vykonávat poslanecký mandát jen vyvoleným.

To je pravda, systém voleb do sněmovny se změnit musí.

Změna voleb na většinový systém musí být nejdříve někým schválena, a to zákonodárci zvolenými současným systémem. Udělají to? No, nevím...

Proto budeme potřebovat to politické hnutí podporované občanskou společností.

A nemusí zůstat jen u "přímo volených" poslanců a prezidenta. Proč si na základě podobného systému nezvolit premiéra, nebo dokonce ministry? Co policejního prezidenta? V USA pokud se nepletu je i dnes běžné, že malé obce si sami volí své šerify. Proč by něco podobného nešlo u nás?

Ano, to není špatná myšlenka. Občanská kontrola formou volené funkce může být za určitých podmínek velmi motivující.

No a samozřějmě obecné referendum.

Je velkou ostudou, když podobný princip zatím náš systém neumožňuje. Právě to dokládá absenci skutečné demokracie...
Všechny volby i referenda se dají dělat přes internet. Když to umějí v Estonsku, což je postsovětská země stejně jako my, proč by to nešlo u nás?

Uvedeným chci zejména říct, že systém stranické demokracie rozhodně není jediným možným. Je pouze systémem, který vyhovuje lenochům a lidem, které dění okolo nich nezajímá - pak to ovšem končí jako nyní u nás. Věřte, že současná politická elita se bojí jako moru uvědomělé občanské společnosti, o které se pan Hrubý zmiňuje. Taková společnost totiž jedná aktivně, zajímá se o dění okolo sebe, dívá se politikům pod prsty a rozhodně je nenechává dělat si co se jim zlíbí. U toho je třeba naprosto bezpodmínečně začít.

Častý argument proti výše uvedenému je to, že přece laik nemůže rozumět tak složitým věcem a rozhodovat o nich. O odborných detailech jistě ne, o těch musí rozhodnout odborníci. Ale občané musí mít právo tyto odborníky si vybrat. A ti zase musí každý svůj krok občanum vysvětlit a před nimi obhájit. O základních liniích by měli lidé rozhodovat přímo, voleným zástupcům pak nechť je svěřena realizace konkrétních kroků v rámci takto vytičené linie a budiž tito lidé pod neustálým drobnohledem občanů. A pokud zneužijí důvěru občanů, pryč s nimi.

Přesně tak. Už teď se mi svírá zadek, co si mocní na nás připraví, když to budeme chtít skutečně prosadit. Chce to hodně odvahy, kéž se nám jí dostane...

Myslím, že tuto iniciativu nelze "distribuovat" pouze z Prahy. Pojďme se zaměřit na to, co je každému z nás mnohem blíž než Praha a centrální politika, a to jsou naše radnice. Tam začněme. Věřím, že čím větší obce, tím větší nepořádek. Vždyť každý z nás je, krom občanství naší země, hlavně občanem svého města, své obce, komunity. To jsou přece pravé základy občanské společnosti. Změníme-li základy, změní se se vše další, co z nich vyrůstá.

S tím souhlasím, ale roztříštěná práce bez koordinace by nebyla nic platná, navíc je v regionu člověk občas úplně sám a bez podpory, což má vliv na "morálku". Vím o čem mluvím, Projekty pro Prostějov dělám už pár let a zažil jsem ledacos...

A další věc - nespěchejme. Práce kvapná, málo platná. Vydrželi jsme to spoustu let, tak to ještě chvíli vydržíme. Využijme legitimních možností, které nám současný systém nabízí.

S tímto souhlasím dvojnásob. Možná už není moc času, než ti naši "plutokrati" republiku rozkradou úplně, ale snad ještě není tak zle, aby musela přijít okamžitá revoluce.

Myslím si, že pánové máte pravdu v tom, že je třeba mít ujasněné a lidem známé cíle a cesty k nim vedoucí, neboť pokud toto nazvete programem, již jste opět na cestě našich vykutálených politických stran...

Jak jsme už výše zjistili, ono to bez částečného přizpůsobení se asi nepůjde, slova "program" bych se nebál, i když jsou určitě i lepší formulace, to uznávám.

Navíc pokud bychom chtěli opravdu národ rozhýbat, potřebujeme účast lidí napříč celým věkovým spektrem občanů ČR , takže byť pracovní názvy, vyvarovala bych se pojmů v jiném než českém jazyce- vím doba pokročila a jazyky jsou dnes nezbytností, ale pokud vím, jsme stále v Čechách a jedná se nám o dobro českého národa, takže buďme i vlastenci...

To je dobrá myšlenka, ale upřímně - pracovní název je jen interní záležitost - a jak vidím, tady si zatím celkem rozumíme.

Těžko pak mám vysvětlovat dětem, proč oni mají být zodpovědní za svá rozhodnutí a plánovat finance dopředu...

Ano, to je problém. Navíc děti jsou nakonec naše jediná naděje, protože, přiznejme si to, my starší se už možná toho "nového lepšího světa" nedožijeme.

Demokracie v tomto státě opravdu nikdy nebyla, neboť páni polici naprosto ignorují základní pravidlo demokracie a to, že“ svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ a snaží se nás(ovčany)uvěznit za zavřenými dveřmi vlastního domova spoustou komplikovaných pravidel,nehorázných povinností, formulek a novel, které samozřejmě pro ně neplatí.

Proto musíme dělat to, co nám ještě nezakázali. A to svobodné sdružování zatím je.


Bylo tu řečeno mnoho myšlenek, pokusil jsem se vybrat a "vypíchnout" jen to nejdůležitější. Doufám, že jsem se zkracováním citací nikoho nedotkl, to by mě vážně hodně mrzelo, takže se radši dopředu omlouvám.
Jestli vydržíme, čeká nás dlouhá klopotná cesta. Ale tak to obvykle bývá se vším v životě, co za něco stojí...

[paveldf]

Aha, a než jsem svůj příspěvek připravil, pan Blažek už na některé věci reagoval. Tak to pak shrneme třeba zase příště...

[Martin B.]

Dobré ráno Vám všem,

teď jsem si dočetl poslední příspěvek pana Hrubého a zjistil jsem, že jsem se možná trochu špatně nebo spíše nedostatečně vyjádřil k systému politických stran.

Je samozřejmé, že politických stran se nezbavíme nikdy. Lidé se vždy budou v rámci hesla „v jednotě je síla“ sdružovat podle svých názorů do různých uskupení a je to zcela v pořádku. Koneckonců, nám jde o totéž – vytvořit uskupení, které by reprezentovalo určitý názorový proud. Čili ano, politické strany, nebo uskupení (na názvu nesejde) tu budu vždy.

Chtěl jsem se vyjádřit v tom smyslu, že považuji za nezbytné změnit systém tak, aby prim nehrála poměrně úzká skupina vedení strany, resp. zákulisní majitelé politických stran (případy severočeských „velrybářů“ zná dnes asi každý), ale aby byla posílena pozice jednotlivého člena. Dnešní struktura největších politických stran a způsob jejich faktického řízení mi totiž silně připomíná „starou dobrou“ tradici KSČ z let minulých - inu staré psy novým kouskům... znáte to. Důvody proč si toto myslím, jsem zde už uváděl.

Strany by tedy dle mé představy měly být daleko volnějšími uskupeními názorově blízkých jednotlivců, kteří by se tak mohli prezentovat i ve volbách, ovšem bez toho, aby byli nuceni poslouchat stranické šéfy (hlasuj jak my chceme, nebo tě příště nedáme na kandidátku) – proto považuji za nutné zavést kandidaturu jednotlivců, ne stran, resp. alespoň tuto možnost připustit. Populární poslanec, který by se v takovém systému ve zlém rozešel s vedením své strany, by tak měl možnost být znovu zvolen, protože o osudu jeho kandidatury už by nerozhodovala jeho partaj.

Ještě krátce k možnostem, které jsou k dispozic ke změně systému… ze současných parlamentních stran není kde brát. Alternativou nejsou ani strany, které sněmovnou již prošly, jako KDU-ČSL, nebo Strana zelených. Sympaticky na mě působily např. SSO nebo SPO, ovšem i tam jsou členy lidé, kteří ve mně vyvolávají rozpaky. Založení nového subjektu nese stejná rizika, totiž, že se dovnitř vloudí zase další prospěcháři, nebo vysloužilí politici, kteří budou usilovat jen o návrat na výsluní (viz propíraný pan Ruml). V takovém případě by bylo jistě naprosto nezbytné velice pečlivě zpracovat stanovy a vnitřní fungování takového subjektu, zavést vlastní vnitřní obranné mechanismy. Bez rizika ale není žádná cesta, lidská schopnost zneužít i ty nejušlechtilejší ideály je totiž historicky prověřená jako máloco jiného.

Martin Blažek

[mac]

Včera, tj. 28.6. navečer se mělo na Václaváku konat diskusní setkání Veřejnosti proti korupci. Nevíte někdo - odehrálo se to? Jak? O čem? Kolik lidí? atd. Nikde v médiích nemůžu najít žádné informace... Dík.

[paveldf]

Jak se dalo očekávat, tento projekt umřel na úbytě pro naprostý nezájem. Už nemám sílu několikrát denně likvidovat spam, který sem letí, takže ode dnešního dne nechávám toto fórum vyhnít, jako hnije celá naše občanská společnost. Budoucnost patří STBákům Babišům a podobné partě, se kterou já ovšem nechci nic mít, stejně jako nechci nic mít se současnými politiky. Nevidím žádnou naději.